Historie

Práce na výzkumu , který vedl k vytvoření zdravotnického prostředku nabízeného dnes pod názvem HemaGel započala v první polovině 90. let 20. století. Tehdy zahájená zkoumání by však nebyla možná bez dřívějších výsledků Ústavu makromolekulární chemie. I HemaGel tak svým způsobem vděčí za svoji existenci objevu přípravy hydrofilních polymerů založených na poly(2-hydroxyethylmetakrylátu). Objev profesora Wichterleho a jeho týmu, který v šedesátých letech umožnil zahájení výroby měkkých kontaktních čoček, tak tvoří i bázi, na které stojí základy HemaGelu.

Výrazný průlom zaznamenal výzkumný tým v polovině 90. let, když se podařilo realizovat myšlenku Ing. Jiřího Labského, CSc., na zabudování stéricky stíněných aminů, tzv. lapačů volných radikálů, do některých polymerů, které lidský organismus dobře snáší.


Užití polymerní matice má hned několik výhod. Je tvořena velkými makromolekulami, které jsou navzájem propojeny do sítě. To zabraňuje průniku těchto molekul přes kůži do těla, takže zůstávají stále na povrchu rány. Umožňují tak aktivní látce soustavně působit.

V roce 1997 byl projektu udělen český patent, cesta k volně dostupnému prostředku ale zdaleka ještě nekončila. Převod laboratorně získaných výsledků do provozní podoby, kterou lze vyrábět ve velkých objemech, byl velmi složitý, pracovní tým musel řešit mnohé otázky spojené s optimalizací složení. Samostatný okruh problémů a výzev k překonání s sebou přinesl nutnost nalézt rovnováhu mezi účinností výrobku a cenou, která by umožnila průmyslovou výrobu.

Držitelem patentu je Ústav makromolekulární chemie AV ČR, který na základě smluvního vztahu poskytuje výrobní práva k prostředku společnosti VH Pharma, a.s.