Mechanismus účinku

Volné kyslíkové radikály - jsou velmi reaktivní částice s nepárovým elektronem, které díky své nestabilitě dokážou narušovat a ničit zdravé buňky a tím zpomalit, nebo dokonce zastavit hojení rány.

Hojení narušují volné kyslíkové radikály, které se tvoří všude tam, kde dojde k poranění. Při patologickém hojení je jejich produkce vyšší, což dále potencuje probíhající zánět a znesnadňuje hojení a novotvorbu nové tkáně. Tento bludný kruh lze přetnout jedině vychytáním volných radikálů a tím urychlit celkovou dobu hojení rány, což jde ruku v ruce s finanční úsporou, ale samozřejmě i pohodlím pacienta.

Vychytávání ROS Při zánětlivém procesu ve tkáni dochází ke vzniku reaktivních kyslíkových radikálů (ROS), které se uvolňují do tkání. V poškozených buňkách jsou často aktivovány enzymy, které samy vytváří tyto radikály a peroxid vodíku, což vede k tomu, že v poškozené tkáni přibývá reaktivních produktů kyslíku. Nadměrná koncentrace ROS způsobuje poškození i zdravých buněk, což vede k rozvoji zánětlivé reakce a zpomaluje tvorbu nového epitelu a tím i hojení rány. Nepříznivý vliv nadměrné produkce ROS na průběh hojení poškozené tkáně je v lékařské literatuře dokumentován již od počátku 90. let minulého století, stejně tak jako pozitivní vliv látek omezujících působení ROS (např. SOD, antioxidanty). Stericky stíněný amin, který je chemicky zabudován ve struktuře HemaGelu®, funguje jako velmi účinný lapač reaktivních produktů kyslíku (ROS) a převádí je na stabilní, pro organismus neškodlivé sloučeniny.

 

ZAMEZENÍ PŘÍSTUPU INFEKCE DO RÁNY

Díky aplikaci HemaGelu na ránu zamezíte okamžitě přístupu infekce do rány. HemaGel aplikujete v tenké vrstvě 1-2 mm na ránu s mírným přesahem za zdravou pokožku. Tím zajistíte bariéru proti vstupu infekce z vnějšího okolí do rány.

 

Metoda vlhkého hojení není nic zcela nového. Již staří Sumerové, Egypťané, Řekové i Římané využívali jako základní složku hojivých balzámů med. Jeho aplikace do rány pomáhala (kromě jiných účinků) udržovat vlhké prostředí. O mnoho let později vystřídala zavedené postupy suchá sterilní gáza. Ta se vyznačovala dobrou sací schopností a ránu tím silně vysušovala. Dlouho byla jediným materiálem používaným k obvazům.

V 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Začaly být vyvíjeny nové materiály. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Vlhké hojení podporuje v ráně fázi granulace a epitelizace. Kromě toho dokáže vlhké krytí typu HemaGel udržet správné pH a konstantní teplotu v ráně. Velmi důležitou výhodou pro pacienty je, že díky použití vlhkého hojení jsou převazy méně bolestivé a méně časté.
Díky všem těmto skutečnostem je léčba pro pacienta i méně nákladná.